Úrazy – poranění plazů (část 2.)
Pokud nejsou laboratorní hlodavci uloveni do dvou hodin po umístění do terária, je nutné jim poskytnout vlastní misku s potravou nebo je z terária odstranit. Vysoké teploty a nedostatek potravy vyvolávají hlad, hlodavci napadají plazy. Poranění bývají rozsáhlá a velmi vážná. Někdy dochází k poranění, pokud plaz špatně zaútočí a nepodaří se mu při výpadu zneškodnit hlavu hlodavce. Drobní ještěři mohou být poraněni hladovým a agresivním hmyzem.
Klinické příznaky
Pozorována jsou četná traumata. U hadů je postižena především dorzální oblast těla a ocas. Rány často zasahují do svaloviny. Obnaženy mohou být i páteřní obratle.
Terapie
První pomoc zahrnuje odstranění nekrotické tkáně a nečistot a výplach rány dezinfekčním roztokem (povidon jodid). Následuje chirurgické ošetření. Podle tvaru a lokalizace poranění omezíme rozsah rány suturou, nebo léčíme jako ránu otevřenou. Antibiotika, případně antimykotika podáváme injekčně. Pacienta umístíme do vytemperovaného, hygienicky zařízeného (suchého) terária. Ránu každodenně kontrolujeme a čistíme. Pacientovi zajistíme dehydrataci a výživu instantní dietou pomocí jícnové sondy. Zvýšíme nabídku vitamínu A, C a B-komplexu. Komplikací může být opakované protrhávání strupů na bocích a na hřbetní straně těla hadů.
Prevence
Riziko poranění lze odstranit či snížit zkrmováním usmrcené kořisti, kontrolou při krmení, umístěním potravy pro hlodavce přímo do terária.
Napadení jinými plazy
Kromě vážných přehmatů, způsobených absolutní neznalostí biologie jednotlivých druhů plazů (společné umístění jedinců určitého druhu a jejich predátorů, například ophiophágních hadů), jsou příčinami těchto poranění nerespektování nároků na vnitřní členění terária a sestavení nevhodných skupin. Důsledkem jsou neustálé souboje o určitá preferovaná teritoria. Kromě zranění (i smrtelných) hrozí působení dlouhodobého stresu na utlačované jedince.
Krokodýli
K poranění dochází při společném krmení většího počtu zvířat. Krokodýli místo na kořist útočí na své konkurenty.
Želvy
Velmi agresivními plazy jsou akvatické druhy želv. Vzájemná poškrábání a pokousání nejsou žádnou vzácností, především v průběhu společného krmení. Krvácející rána dráždí ostatní želvy. Podobně je kousáním napadána želva, u které došlo v důsledku obstipace k výhřezu kloaky nebo střeva. Páření akvatických i terestrických druhů želv bývá doprovázeno kousáním do krku a končetin. Vysunutý penis samců bývá někdy napadán jinými samci nebo samicemi.
Ještěři
U ještěrů existuje silné rozlišení jedinců v hierarchii skupiny. Ve vzájemných soubojích jsou dominantní samci schopni své soky vážně poranit i zabít. Překousnutí ocasu, fraktury končetin, prokousnutí hrdla a další poranění nevznikají jen u karnivorních či insektivorních druhů. Opakovaně jsme se setkali s těmito případy i u leguánů. Nejčastěji k tomu docházelo vinou nezkušeného chovatele, který omylem umístil do společného terária větší počet samců. Akt páření bývá u většiny ještěrů spojen s tím, že samec pevně drží v rozevřených čelistech krk samice. Vznikají tak drobné oděrky, ale i velmi vážná poranění. Byly popsány i souboje samic o vhodné místo k vykladení vajec. Zdrojem vzájemného napadání je společné krmení karnivorních nebo insektivorních druhů živou kořistí.
Hadi
Hadi jsou většinou poměrně snášenliví a jsou schopni obývat společné poměrně omezené prostory, aniž by docházelo k vzájemnému napadání. Poměrně vzácné jsou případy náhodného a neúmyslného uštknutí v rámci téhož druhu jedovatých hadů. K poranění dochází při společném krmení. Často je pro hada nejvíce atraktivní kořist polykaná jiným hadem. Pokud uchopí dva nebo více hadů jednu kořist, začnou ji rychle polykat. Odpor způsobený tahem konkurenta ještě více stimuluje polykání a omotávání kořisti kličkami těla. Výsledkem bývá neforemný uzel, tvořený několika propletenými těly hadů, bojujících o tutéž kořist. Vzájemná pokousání na hlavě a krku nejsou výjimkou.
U některých druhů dochází občas k napadení a pozření mladších jedinců. U ophiophágních druhů je toto riziko podstatně vyšší. Pachově orientovaní hadi (například rody Natrix, Thamnophis) se při krmení nevrhají pouze na potravu, ale i na předměty se stopami pachu kořisti. Výsledkem bývá vzájemné pokousání, pozření menších a mladších hadů a výjimkou není ani pokousání vlastního těla.
Klinický stav
Výsledkem soubojů jsou četná traumata, jejichž rozsah se pohybuje od drobných oděrek na kůži až po fraktury končetin, amputace ocasu, prokousnutí hrdla, smrtelná poranění na hlavě atd.
Terapie
Uvedená poranění vyžadují chirurgická ošetření (od výplachu ran až po amputaci končetiny, enukleaci očního bulbu, nebo osteosyntézu), kombinaci celkové a lokální aplikace antibiotik, přemístění pacientů do izolovaných hygienických boxů a podpůrnou terapii (výživu sondou). Akvatické druhy je nutno po dobu terapie hospitalizovat v teplém suchém teráriu a tekutiny dodávat pouze sondou a formou občasné kontrolované koupele. Po náročnějších operacích volíme delší pooperační hospitalizaci, poskytující pacientovi komplexní péči. Stehy nejsou odstraňovány dříve, než za měsíc po operaci.
Prevence
Prevencí je sestavování vhodných chovných skupin v teráriu. U mnoha druhů ještěrů to znamená kombinaci jednoho samce se dvěma, či více samicemi. Zásadně nelze umístit ještěry bez spolehlivého určení pohlaví. Souboje spojené s krmením lze řešit individuálním umístěním každého zvířete v oddělené části terária nebo pozorným krmením dvou či více zvířat současně.
Poranění plazů způsobená chovatelem, zranění v teráriu a při transportu
K poranění plazů dochází:
Některé druhy plazů byly v minulosti odchytávány v přírodě velmi nehumánním způsobem. Mezi takové případy patřil například odchyt želv Agrionemys horsfieldi. Stopy na krunýřích i měkkých částech těl těchto želv potvrzují, že informace o „průmyslovém způsobu“ lovu byly pravdivé. Tradiční amatérský způsob odchytu ještěrů do smyček z ostrých drátů může být příčinou vážných poranění krku a hrudních končetin, nebo smrti uškrcením.
Převážení plazů v pytlích bez pevného vnějšího obalu, zhotovených z drsného materiálu, je zdrojem vážných vnitřních i četných povrchových poranění. Během transportu v zavazadlovém prostoru dopravních prostředků hrozí udušení, přehřátí i smrtelné podchlazení.
Nejčastěji dochází k poranění ocasu nebo jeho částečné ztrátě (autotomie) u ještěrů. Příliš pevná fixace čelistí ještěrů může končit frakturou jazylkových kostí.
Nebezpečí představují vyčnívající hřebíky, dráty a porušené drátěné mřížky. Zranění může být způsobeno při uzavírání pohyblivé stěny terária. Některé úkryty zhotovené v teráriu mohou představovat riziko pasti. Příliš hluboké vodní nádrže v teráriu nebo venkovním výběhu mohou být příčinou utonutí terestrických druhů želv. U akvatických druhů želv může dojít k uvěznění zvířat pod vodou, například v kabelovém vyhřívacím systému. Příčinou smrtelného vyčerpání a utonutí mláďat akvatických druhů želv může být příliš hluboká vodní nádrž bez pevniny. Želvičky jsou nuceny neustále plavat k hladině, neboť jejich zásoba kyslíku v plicích neodpovídá nárokům rychlého metabolizmu. Příliš nízký vodní sloupec v akváriu neumožňuje želvám využít končetin jako pádel při manévru otáčení a hrozí též utonutí.
Terapie
Konkrétní forma ošetření závisí na míře poškození zdravotního stavu pacienta. Zásadou je uvolnit dýchací cesty, odstranit nečistoty a podpořit plicní ventilaci. U většiny pacientů to znamená tracheální intubaci a řízené dýchání s obohacením vzduchu kyslíkem. U hadů provádíme i stimulaci srdeční činnosti masáží.
Prevence
Při konstrukci terária a při práci s plazy je třeba dodržovat pravidla bezpečnosti s ohledem na zdraví chovatele i zvířat. K manipulaci lze využít speciálně upravené nástroje. Pro transport zvířat jsou nejvhodnější pevné, lehké a hygienické obaly z polystyrenu, které lze i přiměřeně vytemperovat. Do tohoto pevného vnějšího obalu umístíme plazy chráněné v individuálních plátěných sáčcích. Volný prostor lze vyplnit elastickým porézním materiálem, umožňujícím odpružení nárazů.
Zdeněk Knotek Prof. MVDr., CSc., Dipl. ECZM – NEMOCI PLAZŮ
výběr, grafická úprava www.terraristik.cz
