Člověk je bytostí společenskou a vyžaduje pravidelný sociální kontakt s ostatními lidmi. Většina plazů žije nicméně mimo období páření jako samotáři a proto dávají přednost také v teráriu individuálnímu životu. Při chovu plazů by nikdo neměl udělat chybu, aby bral lidské potřeby jako měřítko pro život plazů.
Pokud se například vyhřívá několik želv společně, není to žádný důkaz sociability. Jen se podělí o zdroj tepelného záření. Výjimkou je páření. V tom případě vyhledávají dočasnou blízkost jedince stejného druhu, ale musíme jim poskytnout podmínky, podle jejich potřeb.
Samozřejmě, že společný chov několik zvířat je mnohem zajímavější, protože ukážou plný repertoár svého chování. Některé druhy jsou také velmi vhodné, ale pouze po pečlivém zvážení chovu v páru a skupinové konstelaci. Zvláště byste měli zachovat vhodnou rovnováhu pohlaví. Obvykle je užitečný větší počet samic. Přebytek samců je často problematický a vede k neustálým půtkám, územním bojům, pronásledování samic a potlačování slabších jedinců příslušného druhu.
Důležitou roli hraje velikost prostoru. Jak ukázaly četné studie, sociální stres se zvyšuje plynule se zvyšující se intenzitou chovu. V případě uzavřeného prostoru dostatečně velkém a dobře strukturovaném, jsou některé druhy navzájem velmi dobře snášeny. V malých teráriích to téměř vždy vede k problémům. Boje o teritorium a hierarchii pak vedou k trvalému konfliktu. Nejvyšší stres vždy prožívají zvířata s „nízkým pořadím“ v hierarchii skupiny.
Ale i dominantní zvířata trpí stálou blízkostí jejich protějšků, což nevyhnutelně vede ke zvýšení agresivity. Ve smíšených skupinách nepříznivý poměr pohlaví vede také k tomu, že snaha samců o páření vede k neustálému stresu u samic.
Náchylnost ke stresu je částečně, nebo zcela odlišná v rámci jednotlivých skupin či rodů a závisí na několika faktorech. Obecně platí, že můžeme předpokládat vysokou citlivost u gekonů, ještěrek, anolisů a zejména chameleonů, zatímco většina druhů želv je poměrně velmi odolná vůči stresu. Konkrétně ještěrky mohou reagovat na chyby v kompozici skupiny významně, často s poruchami chování. V přírodě zvířata obvykle vykazují zvláště výrazné stresové reakce, které jsou prospěšné v přirozeném prostředí, ale ne ve stísněných podmínkách terária.
Socializace s jinými druhy plazů je možná pouze za určitých podmínek. Denní i noční plazi by neměli být chováni pohromadě, protože se jedná o vzájemné interference. Dokonce ani zvířata s různými klimatickými požadavky by neměla být chována společně.
Běžné příčiny stresu
Chronická potlačení slabších jedinců dominantními plazy stejného druhu
Teritoriální konflikty – příliš mnoho zvířat v příliš malém uzavřeném prostoru
Pro samotářsky žijící druhy představuje skupinový chov značnou zátěž
Nevhodný poměr pohlaví
Chybějící prostor pro únik a absence bezpečných úkrytů
Chybějící možnosti regenerace (zejména slabá tepelná žárovka nebo nedostatečné zdroje tepla)
Zvlášť důležité: Každé zvíře vyžaduje individuální útočiště a místo pod tepelnou žárovkou!
překlad www.terraristik.cz
