Etické aspekty a dodržování principů Welfare při chovu a obchodování s plazy

Zdeněk Knotek

Podmínky obchodu s plazy a podmínky chovu plazů v soukromých i komerčních chovech jsou v mnoha směrech nevyhovující a úroveň péče je nedostatečná. Závažné prohřešky lze spatřovat v nízké úrovni právní regulace v oblasti obchodu s plazy a odborného dozoru na úrovni: chovatel – obchod – zákazník. Doposud zůstává zcela neřešena otázka původu a zdravotního stavu většiny plazů, kteří jsou nabízeni v oficiálních obchodech. Drastická opatření, která by měla regulovat obchod s exotickými zvířaty, mohou v některých bodech odporovat etickým principům a narážet na porušení zásad animal welfare. Níže jsou uvedeny některé závažné problémy a nabízena jsou též řešení ke zlepšení současného stavu.

Veterinární lékaři se v praxi u zájmových zvířat setkávají s pestrou škálou případů, klientů a pacientů. Tato práce je spojena s vysokými nároky kladenými na zvládání a dodržování etických principů. Závažné prohřešky oproti zásadám animal welfare, které se vyskytují v souvislosti se zájmovým  chovem plazů, lze podle příčin rozdělit na tři základní kategorie: a) chyby, kterých se dopouštějí chovatelé z důvodu nedostatečných znalostí; b) rozdílná odborná úroveň péče poskytované veterinárními pracovišti; c) nízká úroveň právní regulace v oblasti obchodu s plazy, definování zásad veterinární péče a odborného dozoru.

Všechna zvířata chovaná v péči majitele, tedy i plazi, mají základní práva – nebýt trápena, nebýt zabíjena (není myšlena nezbytná eutanázie) a cítit se svobodná. Plazi v zájmovém chovu mají právo na ochranu proti podvýživě a hladovění, ochranu proti strádání vlivem nevhodných fyzikálních podmínek, ochranu proti bolesti, ochranu proti zranění a onemocnění a ochranu před působením stresu. Ve své praxi se veterinární lékař setkává až příliš často s případy, kdy jsou základní podmínky chovu plazů nevyhovující a úroveň péče o svěřené jedince je zcela nedostatečná.

Kromě nedodržení vhodných prostorových nároků pro chov plazů nejsou v mnoha zájmových chovech respektovány ani podmínky teplotního a světelného režimu. Doposud jsou navíc chovatelé málo informováni o nárocích plazů na vhodné vlnové spektrum záření, podporující aktivitu plazů, příjem potravy (podpora apetitu) a metabolické pochody. Přesto, že existují i opačné závady při instalaci elektropřístrojů v teráriích (způsobujících nadměrné sálání a příliš intenzivní osvit), převažují v praxi případy neostatečného vyhřívání plazů a omezené expozice UVB spektru záření. Chovatelé často nerespektují nároky na délku osvitu terária. Snahy o vytvoření estetického terária mohou mít za následek nadměrnou (v některých případech naopak nedostatečnou) vlhkost vzduchu.

Bez ohledu na mimořádně snadnou možnost získání potřebných informací disponují mnozí chovatelé neuvěřitelně nízkou úrovní základních znalostí. Plazi disponují schopností odolávat nepříznivým podmínkám chovu po dlouhou dobu. Proto mají poruchy zdraví plazů, se kterými je konfrontován veterinární lékař, převážně chronický charakter.

Podceňovány jsou téměř vždy nároky na prostor, což lze do určité míry přičíst i té skutečnosti, že v podstatě neexistují zcela závazné normy pro vymezení prostoru pro jednotlivé druhy plazů. Podpora myšlenky poskytování větších prostor pro plazy v zájmových chovech naráží navíc i na argumenty komerčně angažovaných chovatelů, kteří dodávají plazy na trh. Příkladem mohou být „krabicové chovy hadů“ a existence farem, které se věnují intenzivnímu chovu plazů (želv, ještěrů a hadů) pro komerční účely.

Při posuzování etiky chovu plazů je však v tomto směru třeba upozornit na skutečnost, že ani takový komerčně úspěšný odchov plazů nemusí být potvrzením vhodných podmínek chovu, které by respektovaly zásady welfare. Přesto, že některé tyto profesionální chovy mohou, na rozdíl od podmínek v individuálních soukromých chovech, vykazovat vysokou kvalitu technického zabezpečení, nesplňují většinou podmínky přirozeného složení populace a výrazně omezeny jsou i prostorové podmínky, které by měly plazům umožnit přirozené chování.

Zdravotní riziko pro mnohé plazy představuje i naprostá většina komerčně nabízených a doporučovaných typů substrátu do terárií (od hrabanky a písek, přes kokosová vlákna, dřevěné štěpky až po štěrk nebo substrát vhodný do toalet pro kočky). V mnoha případech nejsou dodrženy požadavky na instalaci vhodné formy napájení pro plazy (od nevhodných a nebezpečných nádob až po úplnou absenci nabídky vody pro napájení nebo koupel). V mnoha soukromých chovech plazů chybí v teráriu instalace přirozeného úkrytu. Při získávání základních informací od chovatelů pro zaznamenání potřebných anamnestických údajů bývá značně náročná komunikace s dětmi-majiteli zvířat a komplikovaná je nepřímá komunikace přes členy rodiny, kteří nejsou přímo chovateli prezentovaného pacienta.

Samostatnou kapitolou je spolupráce klienta s veterinárním lékařem po vykonaném diagnostickém vyšetření nebo léčbě pacienta. Skutečností je, poskytnutá doporučení nebývají respektována, většinou bez úmyslu, ale z důvodu nepochopení závažnosti stavu.

Právní regulace obchodu s plazy, definování zásad veterinární péče a odborného dozoru

Přesto, že schopnost některých profesionálních zařízení úspěšně rozmnožovat plazy omezila zásadně nelegální obchod s plazy a snížila tak ohrožení zachování některých druhů ve volné přírodě, respektování etických principů na faremních chovech a u soukromých producentů zůstává nedořešeno. Neřešena je otázka původu a zdravotního stavu většiny plazů, kteří jsou nabízeni v oficiálních obchodech. Absurdní jsou formy takzvaného nezaměnitelného značení, například popisy krunýře lakem. Neméně chybné jsou ovšem i tendence, které jsme zaznamenali v posledním roce – označování elektronickým transpondérem (mikročipem) u drobných mláďat evropských želv, například Testudo hermanni.

Také současný stav široké nabídky plazů v prodejnách nebo formou anonymního zakoupení přes internet, bez minimální garance původu a zdravotního stavu nabízených zvířat, je neudržitelný a vyžaduje větší aktivitu nejen ze strany státní veterinární služby, ale i aktivnější přístup příslušných státních orgánů. Je prokázáno, že mezinárodní obchod s exotickými zvířaty, kde plazi hrají velmi významnou roli, představuje čtvrtou nejvíce lukrativní podnikatelskou aktivitu.   

V současné době probíhají v Evropě různé kampaně, které mají za úkol regulovat (především omezit) obchod s exotickými zvířaty a projekty na záchranu zdejší původní fauny. Je třeba zvážit, nakolik mohou být některé aktivity s tím spojené, byť mají obecnou podporu odborné veřejnosti, v konečném řešení neetická a odporující zásadám welfare. Například plošný odchyt a následně hromadná likvidace zavlečených druhů plazů (zejména semiakvatických druhů želv) by etickým principům neodpovídal. Navíc, paralelně provozovaný neomezený prodej mláďat těchto plazů jen situaci zhoršuje. I zde lze hledat aktivní vstup široké veterinární obce, která ctí etické principy své praxe.

V předchozí části bylo upozorněno na některá z častých pochybení a nedostatků, které mají negativní dopad na zdravotní stav plazů v zájmových chovech. Cílem tohoto pojednání však není jen pouhá kritika, ale též konstruktivní návrh k nápravě. Následují základní principy, které mohou neutěšenou situaci (nejen u plazů) postupně upravit.

NABÍZENÁ ŘEŠENÍ

1. U každého zvířete v zájmovém chovu, tedy i u plazů, je jasně určen konkrétní majitel, plně zodpovědný za podmínky chovu a zdravotní stav zvířete. Tímto majitelem ve smyslu právní zodpovědnosti může být pouze osoba starší 18 let, tedy osoba dospělá a právně plně zodpovědná za své jednání.
2. Pro každé zvíře v zájmovém chovu musí mít majitel dokument (pracovně jej můžeme označit jako „pet-pas“), ve kterém je jasně uveden původ zvířete, druh, způsob evidence (například číslo elektronického transpondéru, fotodokumentace) a jsou zde uvedeny i základní údaje o zdravotním stavu a provedených vyšetřeních. Je uveden kontakt na spolupracující veterinární pracoviště.
3. V komerčně orientovaných chovech, které se oficiálně věnují reprodukci plazů a jejich nabídce na trh, jsou u všech chovných jedinců prováděna vyšetření, zaměřená na vyloučení závažných onemocnění a v případě nutnosti jsou provedena i namátková vyšetření k prokázání původu zvířat (shoda nabízených mláďat s rodičovskými plazy). Profesionální chov deklaruje navázaný kontakt s veterinárním pracovištěm, které v chovu zajišťuje nezbytné zdravotní kontroly.
4. V oficiálních obchodech jsou nabízena pouze zvířata klinicky zdravá, s průkazem původu a potvrzením zdravotní nezávadnosti z původního chovu („pet-pas“). Zvířata jsou nabízena pouze osobám starším 18 let, přičemž jméno a adresa nového majitele jsou zaznamenány a archivovány na příslušné veterinární správě. V prodejnách a karanténních zařízeních obchodu jsou pravidelně prováděny veterinární kontroly, zaměřené na kontrolu dokumentace a dodržování zásad welfare.
5. Nejsou nabízeny druhy plazů, které jsou chráněny patřičnými mezinárodními i národními zákony a konvencemi (například CITES).
6. Nejsou nabízeny nebezpečné druhy plazů (kategorie nebezpečných druhů plazů musí být znovu jasně definována). V každém případě zahrnuje jedovaté druhy plazů a velké druhy varanů.
7. Není povoleno obchodovat s plazy, pocházejícími z volné přírody.
8. U skupin plazů (ještěři, hadi, želvy) je obchod omezen na věkové kategorie – nabízena jsou pouze zvířata, která dosáhla určité velikosti, která zaručuje naději na úspěšný chov. V běžném prodeji nejsou nabízeny druhy a kategorie plazů, u kterých je minimální naděje na úspěšný chov (tuto kategorii je třeba jasně definovat).

Pro Terraristik.cz napsal Prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc.

Adresa autora:

Prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc. Dipl. ECZM (herpetology)

European Veterinary Specialist in Zoological Medicine (Herpetology)

přednosta kliniky – Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců

rada Sekce – Sekce chorob malých zvířat

Fakulta veterinárního lékařství

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Palackého třída 1946/1

612 42 Brno

foto Robert Schlesinger – Terraristik.cz
 

Přírodu nezajímají plány a termíny chovatelů

V chovatelské praxi jsou ustálené různé termíny, kdy se má co stát a za jak dlouho přijde další fáze až po finále. Většinou to plus / mínus takto opravdu vychází a každá odchylka, zvláště pokud je je větší, způsobuje nervozitu chovatele a hledání příčiny neobvyklého stavu. Každý chovatel to asi zná.

V mém chovu mám zkušenost velmi konkrétní. Samice Black Pastel se pářila se samcem Black Pastel poprvé 10.3.2017 a potom ještě několikrát. Získal jsem ji od německé chovatelky na burze v St. Pölten 6.3.2017 a už sám fakt, že byla ochotná se pářit tak brzo po přemístění do jiných podmínek není zcela běžný. Vše probíhalo normálně, 20.5. si vzala posledního potkana před půstem a 22.5. se dostavila ovulace. Potom v obvyklém termínu svlek a začal jsem počítat dny do snůšky, protože do svého projektu ( Panda ) potřebuji Super Black Pastel krajty. Samice se pěkně kulatila, ale v době, kdy měla přijít snůška, přišel další svlek. To už bylo mimo dosavadní zvyklosti a já jsem znervózněl.

Když doba od začátku ovulace přesáhla 70 dní, kontaktoval jsem paní doktorku Čermákovou, z Veterinární univerzity v Brně a dohodli jsme kontrolu, jestli nedošlo k nějakému problému s uložením vajec, nebo jinému, který by bránil snůšce. Kontrola ultrazvukem zjistila normální uložení vajec a snad jen detail, že vejce ještě potřebují krátký čas na dokončení vývoje. Samozřejmě byla dohoda, že kdyby se cokoliv abnormálního přihodilo, budeme akutní stav řešit i razantním zákrokem. V pondělí 77 den po ovulaci jsem byl celý den, až do pozdních nočních hodin v zahraničí a po návratu jsem našel samici na hnízdě s vejci. Krásně vyvinutá, velká a celkem 11 kusů. Jediný problém byl, že byla už dost slepená a tak jsem neriskoval oddělení všech a část jsem inkuboval ve slepeném stavu.

Samozřejmě jsem hledal na internetu zkušenosti jiných chovatelů, abych získal klid, že se nedějě nic mimořádného. Všude ale prakticky stejný údaj. Asi za 30 dní po svleku (po ovulaci) přijde snůška. Jen jeden pramen (WOB) uváděl možnost jako maximální termín 45 dní. V mém chovu to tedy bylo 77 dní. Digitální fotografie jednoduše potvrdí čas jejich pořízení a tedy pravdivost údajů.

Z uvedeného vyplývá, že příroda si všechno zařídí tak, jak potřebuje a nějaké naše tabulky, termíny a předpoklady prostě nerespektuje a je to tak dobře. Přizpůsobit se musíme my.

Uvítám zkušenosti dalších chovatelů v tomto směru. 

 Robert Schlesinger, admin TERRARISTIK.CZ

GENETIKA PIEBALD

Chov krajty královské

Krajta královská je jedním z nejčastěji chovaných druhů v zajetí na celém světě. Chov krajty královské je velmi obohacující o nevšední zážitky a není obtížný ani pro začátečníky.

Před koupením nové krajty do chovu je velmi důležité, mít pro ni připravené kompletně zařízené terárium. Had se může bez problémů velmi rychle aklimatizovat, aniž by došlo k ohrožení jeho kondice a zdravotního stavu.

Jsou dva základní způsoby chovu krajty královské. Chov krajty v teráriu, napodobující přírodní podmínky a je velmi estetický a druhá metoda užívaná nejčastěji ve velkých chovech, je regálový systém. Velikost terária by neměla překročit 1,5 násobek délky chovaného hada a neměla by být menší, než dvě třetiny délky krajty umístěné v daném teráriu. Mnoho chovatelů věří, že není nutné poskytovat krajtě velký prostor za předpokladu, že má k dispozici dostatek vhodné podestýlky a úkrytů. Vychází z faktu, že krajty královské, stejně jako další hadi, jsou plachá zvířata a vyhledávají tmavé úkryty a stísněné tmavé prostory.

Krajty královské jsou chladnokrevné, potřebují teplo z okolí, které jim musí poskytnout jejich chovatel. Had si sám vybere, jaká teplota mu nejvíce momentálně vyhovuje a proto je velmi důležité, aby měl k dispozici místo na vyhřívání, ale i kout, kde je nižší teplota. Vyšší teplota by se měla pohybovat asi v rozmezí 30°– 32,5°C, nižší teplotní rozmezí asi v hodnotách 25° – 27°C. V malém teráriu se prakticky nedá dosáhnout toho tepelného komfortu, pro chovanou krajtu.

Krajty královské nejsou náročné na přesné udržování vlhkosti v teráriu. Průměrná vlhkost v prostředí bytu se pohybuje asi v rozmezí 35 – 45% Vlhkost v teráriu by neměla klesnout pod 50%, ale optimální vlhkost pro chov krajty královské je asi 55 – 60%. V každém teráriu by měl být teploměr a také vlhkoměr. Vlhkost můžeme zvýšit přidáním větší misky s vodou a snížit naopak zvýšeným větráním. Denní mlžení není nutné, ale z vlastní zkušenosti vím, že někteří jedinci si rosení obzvláště vychutnávají a pokud to chovatel s rosením krajt nepřehání, velmi jim tím prospěje. Obzvláště v období, kdy krajta svléká starou kůži. Na rosení lze použít různé typy postřikovačů pokojových květin, ale také menší zahradní postřikovač, samozřejmě určený jen pro krajty, bez jakýchkoliv zbytků mnohdy toxických roztoků.

Krajty královské jsou čistotná zvířata a je možné jim poskytnou širokou škálu substrátů. Jako velmi vhodné se jeví například buková drť, drcená kůra, například ReptiBark od firmy ZooMed, ale někteří chovatelé s úspěchem používají noviny, které často mění. Obecně platí, že podestýlka nesmí zůstat v teráriu příliš dlouho, zůstávají v ní například zbytky staré kůže, trusu, moči a také je nebezpečí přítomnosti parazitů. Naprosto nevhodný je materiál z cedru, který je toxický pro všechny hady. Rovněž nevhodné jsou hobliny, pro velký obsah prachových částic.

Jako většina hadů, i krajta královská vyhledává tmavé a bezpečné místa, kde tráví většinu času. Pro úspěchy v chovu je pocit bezpečí hada rozhodující. Pokud se krajta nebude cítit v bezpečí, bude trpět stresem a to se může projevit mimo jiné i úporným odmítáním potravy. Je také nutné, aby krajta měla v teráriu větve, nebo například kůru z korkového dubu, nebo jiný drsný materiál. To je mimo jiné potřeba pro snazší svlékání kůže hada.

Krajty královské nejsou náročné na osvětlení. Plně vystačí s přirozeným prostředím vašeho domova a přizpůsobí se rytmu střídání dne a noci.

Důležité je, aby krajty měly vždy k dispozici dostatek čerstvé vody. Krajty mají poměrně velkou spotřebu vody. Někteří chovatelé umývají misky s vodou jednou týdně, což je nejzazší hranice. Pokud je voda znečištěná nějakým biologickým materiálem, je nutné misku vymýt dříve a krajtě dát k dispozici čerstvou vodu. Krajty se také někdy rády stočí celé do misky s vodou a vydrží tam dlouhé hodiny. Není to nic nenormálního, jen v případě, že by had trávil v misce s vodou veškerý čas, je dobré zajímat se o důvody. Může to být problém se svlekem staré kůže, může pomoci zvýšení vlhkosti v teráriu, ale také takové chování může signalizovat přítomnost parazitů.

Blízkost času svlékání kůže pozná chovatel podle toho, že kůže hada ztrácí lesk, stává se matnou a nakonec se objeví mléčně zakalené oči, s modrým nádechem. Hada v této době nerušíme a nepokoušíme se ho ani krmit. Po svleku kůže se barva kůže krajty zase vrátí do původního stavu a oči ztratí se svlečenou kůží i „modrý zákal“. Zdravá krajta svléká kůži každých 4 – 6 týdnů. V případě problémů většinou postačí zvýšit vlhkost, případně hada porosit vlažnou vodou. Důležitá je kontrola, jestli nezůstaly na těle hada zbytky staré kůže a jestli oční víčka byly zcela odstraněny se starou kůží.

Potravou krajty královské mohou být celý její život myši, ale z důvodů plnohodnotné výživy je dobré ji převést co nejdříve na potkany. Měla by být krmena jednou týdně a potřebuje 1 myš, potkana, případně mastomyš vhodné velikosti. To znamená, že krmný hlodavec by měl být maximálně tak velký, jako je největší část těla hada. Nejlepší je krmit krajtu mimo její ubikaci. V žádném případě nekrmit více hadů najednou. Krmení mimo terárium také snižuje nebezpečí přítomnosti parazitů z hlodavců v substrátu terária. Zvláště mladé, nezkušené krajty mohou být pokousány hlodavcem. Zvláště nebezpečné jsou v tomto ohledu mastomyši. Lépe je nenechávat hlodavce bez dozoru s hadem. Krajty královské také často po nějakou dobu odmítají potravu. Takové období může trvat řadu týdnů, ale i měsíců. Pokud taková krajta výrazně nehubne, je aktivní a nevykazuje žádné známky onemocnění, není čeho se bát. Krajta začne sama zase přijímat potravu.

Před nákupem mláďat krajty královské se ujistěte, jestli sama přijímají potravu. Je lépe, kupovat krajty od zkušených chovatelů, kteří vám neprodají hada, který má problém s ulovením kořisti. Pokud přesto začne had hubnout, poraďte se s veterinářem, případně existuje řada on-line fór, kde další chovatelé často poradí a problém je rychle vyřešen.

Krajty královské jsou velmi učenlivá zvířata a velmi rychle si zvyknou na manipulaci s nimi. Agresívní jedinci jsou skutečně výjimkou. Je ale důležité, aby měl had po nakrmení nejméně 36 hodin klid na trávení. Kromě jiných problémů by takové rušení krajty mohlo vést k budoucím problém s přijímáním potravy. Také čase před svlékáním kůže, zvláště když už má had „modré oči“ potřebuje maximální klid. V té době had nevidí a je prakticky slepý. Proto je také více bázlivý a podléhá stresu.

Pokud had neprochází obdobím svlékání kůže, netrpí příznaky nemoci a je klidný, je možné ho brát do ruky prakticky bez omezení. Pokud chce mít chovatel krajtu královskou jako domácího mazlíčka, je velmi důležité, aby se jí maximálně věnoval a nejméně 1 – 2 krát týdně ji bral do rukou. Bez rychlých pohybů, které by hada stresovaly.

Alespoň jedenkrát týdně je zapotřebí vyčistit ubikaci krajty od hrubých nečistot a jedenkrát měsíčně udělat „větší úklid“. To znamená odstranit obsah terária a vhodným přípravkem terárium desinfikovat. Substrát je ideální kompletně vyměnit. Chovatel, který používá noviny je samozřejmě mění každý týden. Chov krajty královské není obtížný a vaši péči vám jistě krajta vrátí tím, že vám přinese spoustu radosti a zážitků.

Robert Schlesinger   pythonregius.cz

KRAJTA KRÁLOVSKÁ – SOUBOR VLASTNOSTÍ

Na různých diskusích, na př. na Facebooku často dochází k rozepřím, kde rychle dochází argumenty a nastupují osobní urážky a útoky. Šokujíci je často i neznalost některých chovatelů a velmi často i bezohlednost vůči zvířatům. Drsňácké slečny se chechtají názoru, že i krmný hlodavec je zvíře, cool frajeři doporučují „mrdnout s myší o zeď“ (citace) a normálnímu chovateli se u toho zvedá žaludek.

Rozhodl jsem se proto uveřejnit několik, možná sérii článků na dané téma a samozřejmě nejde jen o krajty královské a hady vůbec, ale své problémy znají i chovatelé jiných druhů plazů a znají taky své drsňácké slečny a cool frajery. Není možné nečinně přihlížet k (v mnohých případech) týrání zvířat, nebo se tím dokonce bavit. V krajním případě musí nastoupit tvrdá represe. Uvítám články dalších chovatelů. Výsledkem může být vyšší úroveň našich chovů a větší komfort zvířat v našich chovech.

Tento článek je volný překlad německého originálu. Jde o oficiální text, rozesíláný německými úřady jednotlivým chovatelům. Základní fakta jsem neupravoval, nechci si hrát na soudce, každý si může udělat obrázek, jak to třeba dělají jinde. Úzce to souvisí i s problematikou chovu hadů v tzv. Racks, ale k tomu přinesu další překlad z originálního německého textu, jak je tato problematika upravena v Německu.

Krajta královská je poměrně plachý a na stres citlivý had a proto není vhodný pro začátečníky. Často se stává, že má zdravotní problémy (např. hniloba tlamy, nemoci dýchacích cest), nebo může mít parazity. Chovatelé také podceňují, že může být i agresivní a hrozí pokousání.

Krajta královská je masožravá a za potravu ji slouží hlodavci, například myši. To může být někdy vážný etický problém a může vést k závěru, raději hady nechovat. Krajty můžou být krmeny i zmraženými hlodavci, ale tady přichází otázky, jak byla zvířata krmena, odkud pochází, jak byla uskladněna a jakým způsobem byla před zmrazením usmrcena. Existují také jedinci, kteří přijímají jen čerstvě usmrcenou potravu. Chovatel musí hlodavce sám usmrtit. Tuto praxi je ale zapotřebí striktně odmítnout, protože neexistuje povinnost chovatele navštěvovat školení, kde se naučí, jak má správně s hlodavci zacházet a jak je případně bezbolestně usmrtit.

Zkuste si položit otázku, kolik krmných zvířat bývá takto v bolestech a utrpení zabito. Krmení živými hlodavci v teráriu je rovněž etický problém. Kořist nemá žádnou možnost uniknout, jak by tomu bylo v přírodě a predátor ji má zcela ve své moci. V závislosti na tom, jak je had hladový, hlodavci často nezahynou okamžitě, ale delší dobu živoří. Naopak hadi bývají také často zraněni od krmných zvířat a to je důvod k tomu, proč by nikdy bez dozoru neměli zůstat s hadem v teráriu. Kromě toho se ukazuje, že chovy krmných hlodavců nejsou vedeny humánně, ale zachází se s nimi jako se zvířaty II. třídy.

Ujistěte se, že zdroje vytápění a osvětlení jsou chráněny proti přímému dotyku s hadem. Může dojít k vážným popáleninám.

Krajta královská je hitem v dovozu, mezi hady. V letech 2010 až 2012  bylo do Německa importováno asi 20.000 krajt, včetně odchytů z přírody. Většina těchto zvířat je ale z farem z Ghany a Togo. Tyto farmy bývají ale často velmi problematické. Farmy nemají prostředky, aby mohly poskytnout zvířatům vše potřebné ke zdravému vývoji a životu. Zvířata často bývají podvyživená a dehydrována před exportem do země určení. Často jsou zamořena parazity. Zvířata z odchytu by měla být odmítnuta v každém případě.

Krajta královská je původem ze západních a centrálních oblastí Afriky. Žije především v suchých savanách a zemědělských oblastech, stejně jako v tropických lesích. V rozmezí teplot 16° – 43°C. Dožívá se asi 20 roků, zajetí v dobrých podmínkách až 35 roků a je známý rekord 48 roků života krajty královské. Krajta královská je soumračné a noční zvíře. Během dne jsou v úkrytu. Mláďata krajty královské často lezou i ve větvích křovin, s přibývajícím věkem tráví většinu času na zemi. Při pocitu ohrožení se svinou do klubíčka a odtud pochází jejich anglický název Ball python. Po vylíhnutí měří mláďata 20-30cm. V dospělosti mají cca 90-120cm, ale může dosáhnout také až 150cm a je známý rekord 225cm. Samice jsou obvykle větší, než samci. Krajty královské jsou v přírodě samotáři, zcela je nutné odmítnout pokusy jejich chovu ve skupině s jinými druhy.

V roce 1997 publikovalo Spolkové ministerstvo pro výživu, zemědělství a lesnictví předpis o minimálních požadavcích na chov plazů. Pro krajty královské je rozměr terária 1 x 0,5 x 0,75m (d x š x v). Pro každé další zvíře všechny rozměry +20%. Tyto rozměry jsou jako minimální. Ačkoliv krajta královská nepatří mezi extrémně pohyblivé hady, optimální rozměry terária by měly být alespoň 200 x 100 x 150cm. Boční a zadní stěny terária může tvořit pozadí z korku. Je důležité, aby byl prostor terária strukturován i výškově. Větve, kořeny, kameny, několik úkrytů (obrácené keramické mísy, jeskyně z plastu) police. Miska na vodu by měla být takové velikosti, aby se do ní zvíře vešlo celé.

Jako substrát pro podestýlku jsou vhodné například různé mulčovací kůry a dřevěné štěpky. Obojí bez chemických konzervantů, chemických přísad a impregnací. Podestýlka by měla být vlhká jen na jednom místě, ale ne v celém teráriu. Mohly by se vyvinout různé bakteriální a plísňové infekce (může být indikováno nahnědlým zbarvením šupin na břiše) V teráriu by měl být box, naplněný vlhkým rašeliníkem, umístěný v teplejší části terária. To zvýší vlhkost vzduchu a zvláště v období svleku staré kůže je to velmi prospěšné.

Teplota v teráriu by měla být asi 26°- 29°C, se zónami pro vyhřívání 31°- 35°C. Noční pokles teplot až na 25°C. Osvětlení terária by mělo být v provozu asi 12 hodin. V noci osvětlení vypnout, aby zvířata měla zachovaný svůj přirozený rytmus. Ačkoliv to někteří autoři tvrdí, krajty královské nepotřebují na rozdíl od jiných plazů UV záření.

Krajty královské jsou masožravé a polykají kořist vcelku. Jako kořist slouží hlodavci, případně malí ptáci. Často ale krajty královské přijímají jen jeden druh hlodavce a někdy i jen jednu barvu. Například jen hnědé myši. K tomu dochází na př. když je importována krajta z africké farmy, kde běhaly divoké hnědě myši a tvořily její potravu. Některé krajty přijímají například jen pískomily a nic jiného, jindy třeba jen mastomyši.

Dospělá krajta by měla být krmena každých 7-10 dnů, mláďata v intervalu 5-7 dnů. Vhodná velikost hlodavce je taková, která odpovídá šířce těla krajty královské asi uprostřed délky. Příliš časté krmení může vést k tukové degeneraci hadů. Vitamínový, nebo minerální deficit může nastat, když jsou krmní hlodavci krmeni nevhodným krmivem, chudým na vitamíny a minerály. Také mražení hlodavci, uskladněni déle než půl roku, mají snížený obsah vitamínů. Vzhledem k tomu, že trávící enzymy se vytváří v závislosti na teplotě okolí, musí být teplota dostatečná. Jako optimální se jeví teplota cca 30°C. Při nízkých teplotách se může stát, že zvířata odmítají potravu. Pokud je teplota příliš vysoká, může se stát, že zvíře rozloží potravu rychleji, než může být rozštěpena a mohou se tvořit plyny, které nafouknou hady a může dojít ke zvracení. Krajty královské by se měly krmit vždy jen ve večerních hodinách a vždy odděleně od ostatních. Vodu přijímá krajta královská z misky a je důležité dbát na čistotu vody a misky.

Téma zimování bývá často příčinou sporů mezi chovateli. Při zimování se snižuje maximální denní teplota na 30°C a noční na 20°C. Rovněž by měla být snížena vlhkost. Čerstvá pitná voda musí být neustále vždy k dispozici.

Krajty královské se svlékají po celý svůj život v určitých intervalech. Obecně platí, že to závisí na růstu zvířete, ale také na jeho zdravotním stavu. Pokud dojde k nějaké výrazné odchylce, vždy to signalizuje nějaký problém. Mláďata mají svlek každých 4-8 týdnů, v závislosti na stáří. S přibývajícím věkem se prodlužuje i tento interval. Tento proces trvá sám o sobě asi 10-14 dnů. Během této doby je had velmi klidný, většinou v úkrytu a nepřijímá potravu. Případné problémy může způsobit příliš nízká vlhkost.

Před přidáním nového hada do chovu by měl projít karanténou. Měly by být vyšetřeny 3 vzorky stolice v průběhu 2-4 týdnů na přítomnost parazitů. Je také nutné zkontrolovat výskyt vnějších parazitů.

Zdroje:

Barop, S.I. (2011): Tierschutzaspekte bei der Schlangenhaltung unter besonderer
Berücksichtigung der Lebendfütterung. Diss. Vet.med. München.
– BfN: CITES Jahresstatistik 2010
– BNA Schulungsordner Terraristik (2004)
– Gorzula, S.; Nsiah W. O.; Oduro, W. (1997): Survey of the Status and Management of the Royal
Python (Python regius) in Ghana. Part 1. Report for CITES
– Hand, M.S.; Remillard, R.L.; Roudebush, P.; Thatcher, C.D. (Hrsg.) (2002): Klinische Diätetik für
Kleintiere. 4. Auflage, Schlütersche GmbH und Co, Hannover. ISBN 3-7825-0436-4.
– Kölle, P. (Hrsg) (2004): Schlangen. Franckh-Kosmos Verlags-Gmbh & Co, Stuttgart. ISBN 3-440-
09377-8
– Luiselli, L.; Angelici, F. M. (1998): Sexual size dimorphism and natural history traits are correlated
with intersexual dietary divergence in royal pythons (Python regius) from the rainforests of
southeastern Nigeria. Italian Journal of Zoology 65: 183–185
– McCurley Kevin (2011): Python regius – Das Kompendium. Chimaira Buchgesellschaft mbH,
Frankfurt a. Main, 2. Auflage, ISBN 978-3-89973-458-4

Terraristik.cz