K napsání této úvahy jsem se rozhodnul po jedné z reakcí na můj inzerát na iFauně. Nabízel jsem mimo jiné samičku krajty královské v mutaci Black Pastel. Jedna z reakcí učebnicově ukazuje to, o čem chci mluvit a případně začít diskusi o fenoménu „štábní kultury“ mezi chovateli.
Dobrý den, kolik chcete za samičku Black pastel? Pokud ji ještě máte? Dekuji
Pána nezajímalo nic o původu mláděte, nic k jeho stáří, váze, zdravotnímu stavu, v jakých podmínkách je chováno a pod. Nic, co by se dalo očekávat při jednání o koupi živého tvora. Přitom to bývá pro většinu pravověrných chovatelů to nejdůležitější hledisko. Na základě takových diskusí, dotazů a odpovědí se dá do značné míry odhadnout, do jakých podmínek se mládě dostane a jestli bude v dobrých rukách. Cena je druhotná záležitost. Nikdy nemůže pokrýt vynaložené náklady na docílení odchovů, pokud se jedná opravdu o chov, ne o množírnu, kde je vše podřízeno zisku.
Proto jsem odpověděl tímto způsobem….. „Dobrý den, samičku mám, je několik zájemců. Formulace „kolik za ni chcete“ by byla vhodná snad někde na burze. Já jsem chovatel, ne šmelinář a mám především zájem na tom, aby se moje odchovy dostaly do dobrých rukou. Z toho vyplývá, že hadíky neprodávám jako housky někde na krámě….“
V reakci pán uvedl, že vůbec nepochopil, o co jde. A to je právě ta tragedie. Mnoho lidí vidí ve zvířatech a v poslední době zvláště v plazech, komerční, nebo módní záležitost. Mnoho z takových rychlokvašených chovatelů nemá základní vědomosti o druhu, který chce chovat, nebo který někde na burze koupí. Připouštím, že někteří z nich mají opravdu lásku ke zvířatům, ale přesto se mohou dopouštět týrání zvířete z neznalosti. To je ten lepší případ. Ten horší nastane, když zvířata skupují překupníci a drží je v naprosto tristních podmínkách do doby, než je zašmelí (nemám pro takové jednání jiný výraz) někam jinam. Jak tato zvířata trpí a kolik jich zaplatí životem za takové zacházení se můžeme jen řečnicky ptát. Odpověď by byla…. MNOHO.
ŠTÁBNÍ KULTURA… existuje v podstatě pro každý obor lidské činnosti. Chovatelé by se měli postavit těm, kteří degradují výsledky chovu jen na otázky typu „KOLIK ZA TO CHCETE“? Já bych takovému zájemci neprodal ani bobek hada. Rád si s každým vyměním nejrůznější informace, týkající se chovu a nezatracuji začátečníky, pokud si nechají poradit. Samozřejmě jsou i takoví, kteří všechno ví, všude byli dvakrát a žádné rady a doporučení nepotřebují. Takoví se musí samozřejmě obrátit jinam.
Netvrdím, že ta „moje pravda“ je jen ta jediná správná. Ale jsem přesvědčen, že jedině tímto směrem by se mělo chovatelství ubírat. V zájmu zvířat v našich chovech. Finanční stránku věci odsunout do pozadí a nesnažit se prodat za každou cenu a každému. I za cenu, že předem můžete předpokládat, jak bude u nového majitele vaše zvíře trpět, nebo bude přinejmenším značně nejistá jeho budoucnost.
Robert Schlesinger, admin Terraristik.cz
