I když je uznáváno, že plazi mají mnohem pomalejší úroveň metabolizmu oproti ptákům či savcům, je toto tvrzení nutno hodnotit pouze jako obecné pravidlo. Drobní plazi vyžadují malá sousta s vyšší frekvencí. Velcí karnivorní plazi přijímají naráz velká sousta a frekvence je podstatně menší. Drobné insektivorní ještěry krmíme denně. Mláďatům nabízíme potravu ad libitum. Dospělé plazy krmíme jedenkrát až dvakrát týdně (rody Coluber, Elaphe, Vipera, Lampropeltis, Nerodia) nebo dvakrát až třikrát za měsíc ( Boa, Python, Eunectes, Corallus ) v závislosti na velikosti přijaté kořisti.
Náhradní potrava – parfémování
Někteří plazi se při lovu orientují vnímáním pachu kořisti. Proto jsou mláďata laboratorních hlodavců potírána rybím masem, nebo otírána o kůži žab. Navlečením kousku kůže ještěrky nebo hada na myší mládě zajistíme zájem ophiophágních či lacertophágních druhů. Při parfémování se používají mláďata bez srsti, nebo dospělci se staženou kůží. Přítomnost srsti komplikuje vytvoření návyku na náhradní potravu. Využití chráněných druhů obojživelníků a plazů jako potravy pro exotické druhy je zcela nepřípustné.
Krokodýli
Mladé krokodýly krmíme bezobratlými, šváby, potemníky, sarančaty, chrousty, mláďaty laboratorních hlodavců, kuřaty a rybami. Dospělé krokodýly rybami, laboratorními hlodavci a kuřaty. Je třeba upozornit na nebezpečí obezity, neboť plazi jsou chováni v omezeném prostoru s minimálním aktivním pohybem. Proto je nutno dávku silně omezit na 8-10% tělesné hmotnosti týdně. Ryby podáváme vcelku, aby byl zajištěn přísun všech potřebných látek včetně minerálií a vitamínů. Občasným zkrmováním hlodavců a ptáků zabráníme nedostatku vitamínu B1. V úvahu připadá i preventivní podávání thiaminu.
Želvy
Akvatické želvy krmíme v závislosti na jejich stáří zprvu drobnými korýši, hmyzem a červy, postupně zvyšujeme podíl ryb a laboratorních hlodavců. Potravu předkládáme vždy čerstvou, pro rychlejší pozření je možno ji rozdělit na drobné kusy. Pro udržení čistoty v akvateráriích se využívá krmení v samostatných nádržích. Tento způsob je vhodný pro starší klidná zvířata. Součástí potravy jsou vodní rostliny a drobní plži. Při zkrmování vodní vegetace a plžů z volné přírody může dojít k zavlečení infekce. Pokud se mladé želvy naučí přijímat vodní rostliny, postupně si přivyknou i na salát, zelí, mrkev nebo listy smetánky. Z hygienických důvodů nabízíme jen tolik potravy, kolik bude bezprostředně zkonzumováno.
Terestrické želvy jsou většinou omnivorní. Proto jim nabízíme pícniny, plody ovoce a zeleninu, doplněné o živočišnou bílkovinu (především u mláďat). Potravu klademe na misky, aby nebyla kontaminována trusem a močí. Do potravy přidáváme vápníkový doplněk ve formě roztoku, nebo prášku.
Náhradní komerční diety pro želvy
K dispozici jsou různé typy granulovaných a konzervovaných krmiv (především pro želvy a leguány). Plazy je nutno na tento typ potravy postupně přivykat. Komerční výrobky lze chápat pouze jako doplňky a v žádném případě je nelze považovat za plnohodnotnou náhradu přirozené výživy.
Krmení želv z pinzety
Z hlediska veterinární praxe jsou tato zvířata méně plachými pacienty, ochotnými lépe přijímat potřebné léky.
Hadi
Základní potravou hadů v podmínkách chovu jsou laboratorní hlodavci a kuřata. Díky tomu, že přijímají kořist včetně vnitřností a kostí, nevyžadují většinou žádné vitamínové či minerální doplňky. Mnozí hadi bezpečně rozlišují nabízené laboratorní hlodavce, přestože neexistuje výraznější rozdíl v jejich velikosti ani ve zbarvení. Rovněž zrak hraje při lovu významnou roli – hadi útočí na kořist umístěnou v teráriích oddělených skleněnou stěnou. V teráriích chybí přirození nepřátelé i nutnost složitého lovu. Rizikem překrmování je obezita, omezená reprodukční aktivita a zhoršená obranyschopnost – plazi trpí poruchami funkce jater a oběhového systému.Někteří autoři uvádějí, že zkrmovat plazům živé obratlovce je v určitém rozporu s principem ochrany zvířat a zdůrazňují v této souvislosti i legislativní omezení. Předkládání usmrcené kořisti omezuje riziko poranění plazů při lovu. Pokud hadi přijímají čerstvě usmrcenou kořist, není důvodu tento způsob nevyužít.
Existují i argumenty proti těmto snahám, které vycházejí z přirozených potřeb plazů:
Zamražená potrava pro hady
Uchovávání usmrcených hlodavců a ptáků v zamraženém stavu má mnohé nevýhody. Nutriční hodnota postupně klesá a vzrůstá riziko kontaminace potravy. Doporučuje se proto spíše jako nouzové řešení pro případy, kdy není čerstvá potrava k dispozici.
Volně žijící obratlovci jako krmení pro hady
Krmit hady volně žijícími obratlovci je nepřípustné. Důvody které nás vedou k odmítnutí této praktiky jsou jednak hygienické (riziko infekce plazů i chovatele), jednak ekologické a etické.
Ještěři – karnivorní druhy
Větší druhy ještěrů (varany) krmíme laboratorními hlodavci a kuřaty.
Ještěři – insektivorní druhy
Plži, červi, stonožky, pavouci, motýli, brouci a sarančata jsou velmi chutnou potravou ještěrů. V letních měsících je ideální potravou smýkaný hmyz. Cvrčky, potemníka moučného, šváby, mouchy a zlatohlávky lze odchovávat v zajetí po celý rok.
Vhodný poměr vápníku k fosforu v potravě by měl být takový, aby zajistil v krvi zdravých plazů poměr 1,5:1, až 2:1. Nejvyšší nároky mají mláďata a samice v reprodukčním období. Z údajů v tabulce je zřejmé, že krmnou dávku insektivorních ještěrů je nutno doplnit o minerálie. Bez tohoto opatření trpí ještěři nedostatkem vápníku a vyvíjejí se u nich vážné metabolické poruchy. Situaci komplikuje nedostatek aktivního vitamínu D (D3). Nepříznivou situaci lze řešit nepřímo zlepšením výživy chovaných krmných bezobratlých, nebo přímo přidáváním doplňků do potravy plazů.
U některých skupin, například u gekonů, se doporučuje obalovat krmný hmyz minerálními doplňky při každém krmení. Menší druhy ještěrů (scinkové, chameleoni, leguáni, gekoni a.j.) přijímají i drobné hlodavce. Při nadměrném zkrmování této potravy však nastávají poruchy funkce jater a ledvin.
Ještěři – herbivorní a omnivorní druhy
Terestrické druhy želv a zelení leguáni (Iguana Iguana) jsou nejčastější pacienti s poruchami minerálního metabolizmu. Příčinou je jednostranné zkrmování nevhodné potravy. Při výživě těchto plazů klademe důraz na obsah vápníku a stopových prvků. Leguáni velmi rádi pojídají květy, plody a šťavnaté listy. Dobře rozlišují barvy a proto je vhodné, aby i nabízená potrava byla pestrá (jahody, maliny, rajčata, papriky, meloun, meruňky, broskve, hroznové víno, banány, květ ibišku, smetánka, luční květy). Živočišnou bílkovinu zajistíme nakrájenými vařenými vejci, hmyzem a vnitřnostmi laboratorních hlodavců. Dospělí leguáni by neměli dostávat mláďata laboratorních myší častěji, než jedenkrát za měsíc, přičemž je třeba přihlédnout k jejich pohybové aktivitě a reprodukčnímu cyklu. Mláďata krmíme v zajetí ad libitum, dospělé třikrát týdně. Existují speciální diety pro leguány rodů Brachylophus, Conoluphus, Ctenosaurus, Cyclura, Dipsosaurus, Iguana a Sauromalus.
Příjem tekutin
Nároky na tekutiny se mění v závislosti na jejich výdeji (teplota prostředí, aktivita zvířat) a obsahu vody v potravě. Želvy krmené jablky, rajčaty a čerstvým zelím vypijí mnohem méně vody než při zkrmování ovesných vloček, granulí a sena. Voda musí být zdravotně nezávadná a čistá, předkládaná v čistých nádobách. Nesmí být studená. Nejlépe je předkládat mírně odstátou vodu. Vyšší obsah chlóru lze odstranit uchováním vody v zásobníku (lze i provzdušňovat). Přítomnost některých léků a doplňků může negativně ovlivnit chuť pitné vody (vitamín A).
Plazi přijímají vodu hlavně v potravě. I plazi, kteří se živí šťavnatými plody ovoce a zeleniny, potřebují pitnou vodu. Hadi, želvy a někteří ještěři pijí z misek, drobní ještěři přijímají vodu olizováním orosených listů a stěn terária. Napájecí nádoby musí mít takový tvar, aby byla voda v miskách snadno dostupná (aby nedošlo k ohrožení života utopením). Mláďata musíme na přítomnost vody v miskách přivykat (hady napájením z ruky, želvy umístíme do ploché misky a mírným tlakem jim ponoříme hlavu do úrovně ústních koutků). Poměrně nízký obsah vody je v potravě insektivorních plazů (závisí na druhu hmyzu a jeho krmení). Nejdokonaleji jsou k úspornému vodnímu režimu přizpůsobeni plazi aridních oblastí a moře. U pouštních ještěrů jsou krystaly solí vylučovány v okolí nozder, u mořských želv hrají v tomto směru významnou roli slzné žlázy. Pouštní druhy plazů zadržují i sebemenší množství vody, která se sráží při ochlazování vzduchu. U ještěrů rodu Phrynosoma bylo opakovaně pozorováno zachytávání vody mezi šupinami na hřbetě, odkud stéká drobnými kanálky v kůži a směřuje k ústním koutkům. Vyšší nároky na doplňování tekutin mají nemocní plazi, zejména dehydratovaní pacienti trpící těžkými respiratorními, či střevními infekcemi. Těmto pacientům nabízíme tekutiny denně, v minimálním množství 25 ml/kg. Kromě napájení per os lze tekutiny dodávat přes kloaku. Účinnou formou doplňování tekutin je i pravidelná koupel.
výběr, grafická úprava www.terraristik.cz
